Všechny články

Vltava 2009

Vodácký  kurz. Poslední společný školní výlet. Každoroční septimánsko-třeťátská tradice.  Tento článek píši hlavně pro sebe, abych si i za pár let vzpomněl na tuto jedinečnou akci, která mě tehdy potkala. [21.6.2009 neděle ] Nečekaně mě probouzí k dennímu životu hned první budík a tak už v 8:00 jsem na nohou. Sraz máme v 9:20 na vlakovém nádraží v Pelhřimově. Před cestou do místa srazu jsem se stavil ještě v Bille pro lehkou svačinu v podobě rohlíků, sýrů a salámu. Plně jsem spolehál na místní kempy, jídelny, obchody a restaurace. Na vlakovém nádraží byla už v 9:10 většina lidí a do odjezdu v 9:40 dorazili naprosto všichni, což se prý už dlouho nestalo. Konečná stanice byla Vyšší Brod, což znamenalo cca 170km cesty s 3 přestupy a jedním autobusem kvůli výluce. Jelikož jsme nebyli jedinou školou, která měla vodácký kurz v plánu, některé vlaky byly pěkně našláplé. Zvlášť velkým problémem se ukázala cesta z kupé na záchod  přes uličku narvanou baťohy a rozespalými studenty. Celkem nás jelo asi 60 včetně učitelů a instruktorů. Po příjezdu do Vyššího Brodu jsme se rozdělili do 6 skupin - 2x: rafty, raft + pálavy a kánoje. Jelikož v naší skupině měli 3 lidé dorazit až večer, byli jsme odkázáni na rafty, což byla asi pro první den nejlepší volba. Lehce jsme se vysvlékli, nasadili gumáky, převzali pádla, lodě a vesty a mohli jsme vyrazit. Naštěstí jsme si nemuseli naše věci vozit na lodích, ale jezdily za námi dodávkou. Což mi připomíná usměvný pohled na studenty z jiné školy, kteří si museli všechny své věci (skutečně) našlapat do plastových sudů, což se moc nelíbilo jedné láhvy červeného vína, která se natruc roztekla jednomu nešťastníkovi do jeho věcí :-). Po nejistém naskočení do raftu nás čekal lehký nácvik základních věcí a osvětlení některých pojmů od asi nejzkušenějšího vodáka p. Ryndy alias Martina. Čekal nás krátký úsek Vyšší Brod - Rožumberk, na kterém byly 3 jezy. Za zmínku asi stojí fakt, že počasí bylo hrozné a už se jenom zhoršovalo. Jezy se ukázaly jako nejzábavnějšími prvky celé cesty, alespoň pro ty, kteří neskončili pod vodou. Speciálně kánoe měly tendeci se potápět, což jsme jakožto rafťáci moc nechápali. Nás maximálně trošku ošplouchla voda. Po příjezdu do Rožumberku jsme se “ubytovali”, tedy rozbalili jsme s Novim náš stan. Taky jsme si rozvěsili mokré oblečení, které však už dokonce kurzu nemělo moc šanci uschnout, a tak cílem bylo jen to, aby nesplesnivělo. Po sprše a lehkému vybalení přijel zbytek naší skupiny a tak jsme v pěti vyrazily hledat nejbližší restauraci, kde jsme se dobře najedli. Večer byl takový utahaný, a tak po poslechu folku a krátké session pokeru  jsme se vydali spát. Bohužel jsme zjistili, že náš stan není tak velký jak jsme si mysleli, a tak Luboš celkem dobrovolně spal v předsíňce. [22.6.2009 pondělí] Po nepříjemném probuzení do zimy a ranní hygieně jsme si zašli něco koupit do místního krámku a před sebou jsme měli nejdelší úsek naší cesty Rožumberk - Český Krumlov. Tuto trasu jsme absolvovali s Honzou Dygrýnem na pálavách (nafukovací kánoe) a raftu. Po zjištění, že na raftu se člověk nejvíce nadře, chtěli všichni samozřejmě do pálav. Nakonec jsme se dohodli vystřídat se v půlce cesty. Spolu s Lubošem jsme začali na pálavě  (on na háčku, já vzadu) a asi hned po 2 minutách jsme málem skončili ve vodě, když do nás nečekaně z boku narazil Póša s Kóťou, přičemž jsem ztratil pádlo a tak byl náš dopravní prostředek pár minut zcela neovladatelný (díky hoši :-). Vcelku ale ovládání a stabilita pálavy byla v pohodě a jelo se nám moc pěkně, což se nedalo říct o oné druhé posádce, která se zvládla vykoupat asi 10 minut po našem společném karambolu. Zbytek skupiny jel společně s vedoucím na raftu, kterého jsme se měli držet (respektive být nadohled). A tak v jisté chvíli mě Luboš začal přesvědčovat, že jsou před námi a že je musíme dohnat (samozřejmě byly za námi, což jsem si myslel). Tudíž jsme dalších 15 minut pádlovali jako o život a doháněli nějaký jiný pseudoraft, na kterém jel někdo úplně jiný. Za dalších 30 minut nás dohnal náš raft, který musel pádlovat ještě intenzivněji než my, a tak jsme dostali zaslouženou pochvalu ve smyslu: “Vaše blbost vás omlouvá, slávisti…”. I když náš vedoucí během našeho stíhání měl prý plamenější řeči, což se mu ani nedivím :-). Po obědě v nějakém kempu přibližně v půlce cesty jsme se vyměnili. Opět jsem tedy seděl v tom líném raftu. Bohužel, či bohudík jsme se tak vyhli sjíždění 2 jezů na vratké pálavě. Totiž, abych to upřesnil - na druhém jezu (těsně před cílem) se jedna z našich pálav (Franta + Novi) vykoupala. Zatímco náš raft už parkoval, sledovali jsme tyto dva nebožáky, které nejdřív málem strhnul proud do hlavní části jezu, nacož pak téměř bez rychlosti a šikmo najeli do šlajsny pro vodáky a tak nějak se v ní nevyhnutělně převrátili. Zpočátku to vypadalo legračně, což dokresloval ještě pan Rynda se svým záchraným plovacím lanem (což připomínalo lovení rybiček z jezírka),  když pak ale potkali pár kamenů a tekla z nich krev, do smíchu jim asi nebylo. V kempu před Českým Krumlovem nás přivítal sílící déšť. Naštěstí však náš schopný pan vedoucí Studenovský domluvil možnost přespat po místnostech a chodbách v onom komplexu, a tak jsme mohli náš ministan nechat odpočívat.  Večer jsme si krátili stolním fotbálkem, který jsem učinil nekonečným (tedy použitelným bez nutnosti vhazovat peníze). Jelikož jsem si nepřečetl nápis: “Vhazujte pouze 10Kč”, narval jsem tam bez mrknutí 20Kč, která se tam šprajcla. Chtěl jsem jí dostat ven, tak jsem si vzal takovou malou špachtli a narval jsem tam tu dvacetikorunu ještě více. Zůstala v takové divné poloze, což plně oklamalo čidlo ve fotbálku. Lituji pouze provozovatele, který přišel za těch 6h hraní o pěknou tržbu. :-) (na mojí omluvu, hned vedle stál téměř stejný fotbálek, do kterého se mohli vhazovat i dvacky). Když už nás hraní omrzelo (a když Luboš si nějakým zázračným pohybem uštípnul kus palce), vydali jsme se v dešti do nejbližší restaurace, která byla plná (… našich instruktorů), a tak jsme došli až do centra Českého Krumlova, kde jsme našli pěknou čistou trojku s cenami, které pamatují naše babičky :-). Pro spaní jsme si vybrali chodbu vedle hlavní místnosti, kde jsme očekávali klid. Leč to jsme se šeredně spletli. Chodba vedla k postranímu východu, kterým za noc prošlo asi tak 200 lidí a na chodbě byla tak i slušná povodeň. I přesto jsme se kupodivu na dost tvrdé dlažbě slušně vyspali. [23.6.2009 úterý] Bohužel se potvrdily špatné prognózy a déšt neustával. Navíc byla ještě větší zima než přechozí dny. Šel jsem se tedy zeptat náčelníka, co je v plánu. Měli jsme vyrazit na pěší výlet do Krumlova a dojít až do Zlaté Koruny. Z legrace prohodil, že prý pokud mám zájem, tak mi sjedná cestu po vodě, což jsem zprvu odmít, pak jsem ale přemluvil Noviho, Frantu a Luboše, že by jsme to mohli zkusit. To se nám ještě půlhodinu snažil rozmluvit profesor Pustina, se slovy: “Zima, déšť, šílenost, nevážíme si zdraví, …”. Můj odpor k turistice formou chození je ale vskutku velký. Kvůli vyšší bezpečnosti jsme měli nařízeno jet na raftu s Martinem Ryndou (který chtěl jet původně sám na jedné pálavě, jakožto introvert, za kterého se považuje :-). I ten nás připravoval na to nejhorší a opravdu se to neposlouchalo moc dobře. Skoro jako když se chystáme na naši poslední cestu.

Zveřejněno 25. Června, 2009