To nejhorší na MSOE

Naprosto nejhorším zážitkem z celého ročního výměnného pobytu na MSOE bylo loučení. Je to chvíle, o které víte, že musí nevyhnutelně přijít. Poprvé o ní začnete uvažovat, jakmile se váš pobyt přehoupne přes půlku a poslední měsíc už nemyslíte na nic jiného. Aby to nebylo už tak dost zlé, neproběhlo to ze dne na den, ale pěkně postupně v průběhu nějakých 2 týdnů.  Jelikož jsem měl na léto domluvený internship pro Westinghouse v jiném státě, zůstal jsem na kampusu o něco déle než všichni ostatní. Takže jsem postupně viděl všechny odjíždět.

Takové lehké emoční mučení. Navíc okořeněné tím, že jsem si plně uvědomoval, že většinu těch lidí už reálně nikdy v životě neuvidím. Nejen díky velmi komunitní koleji jsem s některými z nich strávil za rok více času než za předchozích pět s vlastní rodinou. Před tím jsem byl zvyklý trávit poměrně hodně času jen sám se sebou, což mi vůbec nevadilo (typický introvert a wannabe intelektuál). Ovšem koleje a velepřátelské prostředí to úplně postavilo na hlavu a já to začal po roce dokonce milovat. Ale zpět k loučení.

Abych ho jenom nehanil, poskytlo mi i skvělý reality check v podobě toho, kdo jsou skuteční kamarádi, s kým se jen dobře pilo a s kým to bylo celé povrchní (ne však nutně v negativním smyslu). Naštěstí většina lidí mě spíše mile překvapila, když bylo na nich vidět, že měli při posledním “good bye” na krajíčku. A vůbec, loučení je další dovednost, kterou jsem se díky MSOE měl možnost pořádně naučit. První pokusy byly hodně nervózní, podivné a zkratovité - nic z čeho byste odešli s úsměvem na tváři. Postupně se to však lepšilo až do podoby zavzpomínání a závěrečných úsměvů.

Tak či onak, nakonec všechno za vás vyřeší čas a (staro)nové prostředí. První týden po vytržení ze zaběhlého života vás to bude pořád hodně bolet. Po měsíci si na to vzpomenete jen, když vám to něco připomene. A za nějaký půl rok se to změní do kompilace skvělých vzpomínek, při kterých se vám vždy nedobrovolně vyloudí úsměv na tváři. Aneb:

“Don’t cry because it’s over, smile because it happened.”