Registrace a první hodiny
Pokud si myslíte, že bohatá a velká technická univerzita bude mít hezký, fungující a příjemný informační systém, tak nemůžete být dále od pravdy. Nikdy jsem si nemyslel, že slova “KOS” a “fajn” použiju v jedné větě, ale opravdu se mi po ČVUTím modrém monstru stýská. Vždyť o něm vznikla i samostatná série stripů.
Na Georgia Techu se IS říká BuzzPort (Buzz je jako maskot úplně všude a na všem.) Obsahuje asi 1800 různých meníček a ikonek a odkazuje na dalších 1000 různých mikrostránek. Týden před zahájením školy se otevírá registrace do hodin. V podmínkách mého víza a stipendia je, že si musím zapsat minimálně 12 kreditů aneb 4 předměty. Jak se rozhodnout, co si zapsat a nezapsat? Dostanete tabulku předmětů, které musíte povinně absolvovat (6 předmětů) a druhou, ze které si musíte minimálně tři vybrat (během celého studia, které by mělo trvat 3 semestry). U těch povinných není co řešit, ty si prostě zapsat musíte. U těch povinně volitelných ale máte možnost si vybírat. Jak? Klíčový bude syllabus (detailní popis předmětu), že? Ejhle, Georgia Tech nemá jednotný katalog všech předmětů, který by obsahoval detailní popisy. Informace o předmětech se omezují na název a jednu stručnou větu. S trochou štěstí pak jméno vyučujícího. Prý takový katalog existoval, ale někam zmizel. Cože?
Dobrá. S tím jedním volitelným předmětem se snad tolik seknout nemůžete, ani když ho vyberete jen podle názvu. A tak si vesele zaškrtáte pět předmětů a dáte odeslat. Bum. Stránka plná nesrozumitelných chybových hlášek. Povedlo se zapsat jeden předmět z pěti. U ostatních je vyčerpaná kapacita. Cože? Na Georgia Techu se téměř nikdy nezaregistrujete přímo do předmětu ale pouze do čekacího listu předmětu. Ve čtvrtek a pátek předškolního týdne navíc celý systém pod náporem studentů začal kolabovat. Opakovaně jsem z čekacích listů mizel. Nešlo si procházet rozvrhy. Nedostal jsem se ani k pokladně (seznam toho co dlužíte škole či dluží vám). Nakonec nešlo už vůbec nic a nemohl jsem se dostat s kartičkou ani do tělocvičny. V pátek večer přišel hromadný email s omluvou, že se na odstranění chyb pracuje.
Skutečně. V sobotu už portál zase fungoval. Všechny předměty mi zmizely. Zvolil jsem novou agresivnější taktiku. Přihlásil jsem do čekacích listů k úplně všem předmětům, ze kterých mohu tento semester vybírat (asi 10). Poznamenal jsem si jejich místa a časy, kdy se budou učit a nehledě na (ne)registraci jsem na ně začal chodit. Pár se jich krylo časově, takže jsem nakonec obešel asi 7 předmětů. Tato taktika je velmi běžná a dokonce i školou oficiálně doporučovaná. To potvrdil fakt, že se ve třídách sedělo i na stropě. První hodiny byly vždy jen seznamovací. Dozvěděl jsem se tak, co se v nich naučím a hlavně co bych už měl umět. Masters level kurzy se nezdržují základy, protože ty máte už umět. Většina učitelů nám dala i nehodnocený test, abychom věděli, jak moc špatně na tom jsme a zadali i první domácí úkoly - další reality check, zda se náhodou nemáme z hodiny odhlásit dokud je čas (přidat a odebrat hodinu bez následků si můžeme do konce prvního týdne). Musím říct, že působili dost přesvědčivě. Natolik, že si z těch 6 volitelných předmětů budu mít problém vybrat alespoň jeden. Ke kurzům nebývají žádné knížky. Budeme se učit výhradně z paperů, poznámek z hodin, úkolama a děláním jednoho projektu za druhým. Na Georgia Techu jsou prý dva typy master kurzů - buď se věnují state of the art v nějaké oblasti a pak je učí vedoucí příslušného výzkumného týmu (materiál = jeho výzkum) , nebo trošku obecnějšího charakteru, kdy jdou více do široka a starších materiálů / paperů. Projekty se dělají v každém předmětu. Buď si můžete zvolit vlastní téma, vybrat některé připravené nebo si najít relevantní paper a pokusit se zreplikovat jeho výsledky.
Systém čekacích listů funguje pak tak, že během prvního týdne vám postupně chodí pozvánky do jednotlivých předmětů (jsou v tom i nějaké priority dle oborů). Máte 24h na přijmutí nebo vás z listu vykopnou. V pátek musíte mít minimálně zapsáno 12 kreditů. Můj život pro příští čtyři měsíce se bude skládat z následujícího:
- Intro to Information Security (Úvod do informační bezpečnosti)
- Secure Computer System (Bezpečné počítačové systémy)
- Applied Cryptography (Aplikovaná kryptografie)
- Programming Languages (Programovací jazyky), volitelný
- Computer Networks (Počítačové sítě), volitelný
Ještě se do pátku musím rozhodnout zda zruším jeden z těch volitelných. Oba jsou poměrně strašidelné (a to jsem vyloučil ještě daleko větší pekla). Programovací jazyky jsou pokročilá matematická logika, funkcionální programování a nástroj jménem Coq. Sítě jsou sítě. Nicméně předpokládají dobrou znalost z bakalářského stupně. Moje jediná vzpomínka na sítě z FITu je ta, jak se nám cvičící smál při konfigurovaní Cisco routeru, že takový kretény ještě nikdy neviděl. Opravdu to řekl! Není nad českou upřímnost. No, bude to výživný půlrok. Musím ale říct, že předměty vypadají velmi zajímavě (ozvlášť ty povinné). Škola letos udělala z InfoSecu (náš program) jednu z hlavních oblastí soustředění a chce ho povýšit na nejlepší dostupný program v této oblasti. Lidé z GaTech InfoSecu letos vyhráli hackerskou soutěž Capture the flag na DEFCONu, publikovali hromadu paperů či dostali $100 000 bounty od Facebooku za naleznutí nějakých bugů. Více zas příště. Musím už jít. Číst. Paper.