Všechny články

Olympijský čtyřboj

Soustředíte se pouze na sebe. Slyšíte jen zběsilý tlukot srdce a těžké dopady vašich chodidel. Topíte se ve vlastním potu. Největší boj se však odehrává uvnitř. Každičký sval a šlacha ve vašem těle křičí hlasité ne. Mysl je ale pevná, volná a odhodlaná. Právě vbíháte na vyprodaný olympijský stadion. Maratónský běh sklízí obvyklý úspěch v podobě 50 000 živých diváků. Nyní ale přemýšlíte nad něčím úplně jiným . Hledáte své dno, od kterého byste se mohli odrazit. Bolest se už nedá vydržet. Ale víte, že máte na víc. Hranice není pevně vytyčena, tak proč ji ještě trochu neposunout? Pod nohama vám ubíhají poslední metry. Následuje přetnutí cílové pásky, fotka a medaile.

A i tento článek byl vybrán mezi nejlepší a otisknut v krajské verzi novin Mladá Fronta Dnes - Vysočina (přiloha Vysočina) dne 7.5.2008.

Teprve teď opět otevíráte oči a zapínáte uši. Sklízíte obrovský potlesk a slávu. Proč vám ale všichni ti lidé, které vůbec neznáte, fandí? Co z toho mají? Priorita překonávání se sama sebe a touha po soutěžení se stávají pouze malým postradatelným kolečkem v ohromném stroji. Výhra nad svou vůlí byla pouze prvním krokem. Nyní vás čeká maratón další a to mediální. Dvacetkrát se vás zeptají na to, jak jste se cítili v cílové rovince a vy byste už nejraději odsekli slovy: „Zkuste si to sami a uvidíte“. Tím byste ale pohodlné čtenáře moc nepotěšili. Co vlastně od vás čekají? Když chce člověk zažít pocit strachu, zajde si do kina na horor. Neskáče hned ze skály. A tak to funguje i zde. Vaše pocity se stanou něčím erárním, co může okusit každý. Po úspěšném zdolání i této mety se na vás však sesypou vosy další – reklamní agentury. Kdo by se také nechtěl stát tváří jemně perlivé minerální vody Mattoni? S ní to přeci žije. Nebo figurínou značky Nike? Nic není nemožné. Pro někoho je možná tento druhý závod tím důležitějším a podstatnějším. Možná je to i jistá forma odměny. Aneb každému, co se líbí. Ale co nelíbí asi nikomu je ostrá kritika a té se může dočkat i národní hrdina číslo jedna. Copak jste během závodu nemysleli na ty omezované a zbídačelé Tibeťany? Ano je to tak. Právě jste možná úspěšně zdolali novou disciplínu – olympijský čtyřboj. Od sportu jste se přes žurnalistiku a marketing dopracovali až k politice. Už se začínáte cítit jako nějaká oběť, či rukojmí? Kam se podělo to zdravé, čisté a prosté poměřování sil? Do neznáma. Olympijské hry se nám totiž proměnily v jeden velký reklamní billboard. Stačí ho pouze každé čtyři roky sloupnout a nalepit jinam. Funguje však pořád skvěle. (tento článek je výsledkem mého snažení v rámci projektu “Studenti píší noviny” na téma: “Olympiáda a lidská práva - Je olympiáda stále sportovním svátkem, nebo komerčním divadlem?”)

Zveřejněno 23. Dubna, 2008