Všechny články

Lidská evoluce

I když jde člověk jentak po ulici, nemůže si nevšimnout lidí kolem sebe. Partička dělníků mění kanalizaci. Hráči spolu zápolí na fotbalovém stadiónu o míč. Po silnici jezdí auta. V autech sedí řidiči. V některých i spolujezdci. Někde v dáli štěká pes. Na semaforech svítí červená. Z restaurace krásně voní uvařený pokrm. Z blízké fabriky jsou slyšet hlasité rány. Paní za výlohou věší na panáka nové šaty… Každý z těchto lidí má nějaký cíl, nějaký směr. Člověk je zvíře. Ať chceme nebo ne, jsme potomci a pokračovaním zvířecí evoluce. Můžeme se vyvyšovat a tvrdit, že dokážeme inteligentně myslet, ale stále se svého původu nezbavíme. Naše historie je důležitá. Veškeré živočistvo má pouze jediný cíl - přežít, tzn. najít potravu a splodit mláďata. Pouze homo sapiens sapiens má cíle vyšší. Máme to ale zapotřebí? Proč se ženeme za technickým pkrokem. Proč si stavíme ve fabrikách luxusní auta? Nestačilo by nám pouze ležet někde v teple pod stromem a okusovat kokosy? A věnovat se pouze příjemnějším činnostem. Jsme pouze nějakou chybou. Výjimkou. Pár molekul se dalo náhodně dohromady. Nic víc. Jaký máme vůbec důvod existence? Co je to vůbec vesmír? Je náš život vůbec nějak důežitý? Co je vůbec tím něčím větším a důležitějším? Co je za vesmírem? Náš život funguje jako matrix. Sami jsme si vytvořili pravidla a nařízení. Sami jsme si určili, kdo a co bude dělat. Sami jsme si stvořili náš svět a zemi předělali k obrazu svému. Je nás 8 miliard. Budeme však někomu scházet? Až zemřeme, vzpomene si na nás někdo? Lidský život je strašně pomíjivý. Neměli bychom ho trávit neustálou prací, kterou stejně nikdo nakonec neocení. Jediný náš opravdový cíl je přežít a rozmnožit se. Kam to povede? Nikam. Jednou stejně všichni zahyneme. Tak si alespoň chvíli tu svou maličkost vychutnejte.

Zveřejněno 19. Května, 2008