Grand Prix Praha 2011

Aby to nebylo PIMu líto, tak i o tomto 10km závodě Prahou sepíši pár postřehů. Asi největším rozdílem oproti We Run Prague (dále jen WRP) byl čas konání. Závod na 10km začínal až v 20:30 - tedy odehrál se celý až po západu slunce, což zajistilo téměř ideální teplotní podmínky. Nebyla to 27 stupňová výheň a zároveň nebylo potřeba řešit, kam před startem uklidit mikinu a kalhoty. Výdej startovního balíčku proběhl bez problémů a to i přesto, že jsem si pro něj šel jen pár hodin před začátkem závodu. Za cenu 300Kč (studentská sleva) jsem dostal tričko od Adidasu, baťoh, startovní číslo (fungovalo jako jízdenka MHD pro ten den) s čipem, informační brožuru s mapou, časopis Běhej, magazín Maratonec, 30% slevu na běžeckou kolekci Adidasu, 25% slevu do Hervis Sportu a spousty dalších kupónů a brožurek. Tričko je docela pěkné (ale ne tolik jako to od Nike), za obdobné (ze stejné kolekce) jsem před půl rokem dal cca 600Kč, tolik k ceně. A to jsem ještě nemluvil o cílovém balíčku. Oproti  WRP se startovalo ze 4 koridorů, kam byli rozděleni závodnící podle toho, jaký čas si při registraci napsali. Já měl zadáno 50min a bylo mi přiděleno Céčko. Startovalo se ze Staroměstského náměstí, což je velmi dobrá volba z hlediska dostupnosti. Všichni se mohli pohodlně dopravit metrem. Odpadla tak stresující cesta narvanou tramvají a komplikovaná cesta zpět. Na start jsem se tedy z Dejvic dostal asi za 15minut. Trochu horší akorát bylo se proplést kolem davu turistů u orloje, na který se zas promítalo toto suprové video. Co mě však zklamalo byla kontrola, kam kdo patří. Stál jsem u cedule s Céčkem a polovina lidí měla na sobě beztak označení “D”. A opět to byla děsná kličkovaná. Příště si asi napíšu minut 45 nebo se propašuju do koridoru B. :) K zahájení nám zahrála kombinace houslí a bubnů, což působilo epicky. Atmosféra na Staromáku byla vůbec úžasná. Nejdříve jsem nechápal, proč trasa závodu tak hrozně kličkuje. Přes hlavní bránu jsme proběhli celkem snad 5x a různými místy se probíhalo třeba i 3x. Pak mi to ale došlo. Větší koncetrace živé muziky podél trati. Lepší koordinace pro organizátory. Mohli jsme se několikrát pokochat pohledem na čelo závodu, kde si to svištěl černoušek Limo neskutečnou rychlostí (to vždy vyvolalo užaslý povzdech od nás hobíků). A také jsme si mohli víckrát užít modrý koberec v záři reflektorů na hlavním dějišti. Po odstartování závodu trvalo asi tak 2,5 minuty než jsem docupital k startovní bráně. Startovní pole se rozbíhalo opravdu ztuha. Snad ještě hůře než při WRP. Kličkování to bylo stejné jako před týdnem. Na co tam ty koridory vlastně byly? Bohužel se mi 3 minuty po startu vyply stopky, takže jsem vůbec netušil, jak rychle vlastně běžím. Dýchal jsem v pohodě a bylo to až nějaké moc jednoduché, ale zdálo se mi, že tempo mám celkem slušné. Nešlo ani moc zrychlovat. Nebylo kudy. Pak přišel šok, když jsem cca v 23. minutě proběhl kolem cedule s nápisem 3km. Přidal jsem tedy dost na tempu a kousek opodál jsem najednou minul ceduli s nápisem 5km. Wtf? Pak mi došlo, že měly různou barvu a nejspíš je trochu zmatek v značení, protože se běželo více závodů a jedním místem se probíhá několikrát. Pořád se mi však běželo pěkně. Pak ale přišla občerstvovačka. Neměl jsem ani žízeň, ale přesto jsem si říkal, že mi trocha vody nemůže ublížit. Ublížila. Nevím proč, ale následující 2-3km se mi neutíkalo vůbec dobře a chvílemi jsem měl chuť přejít do chůze (píchání pod žebrem). Příště se na desítce už vodě vyhnu obloukem (pokud to tedy zas nebude WRP v 45 stupních na sluníčku). Lekhou vzpruhou bylo několik přeběhů přes Vltavu, kde byl chladnější a příjemnější vzduch. Na 8.km už to zase začalo celkem jít. Opět jsme zatočili směrem k Staromáku a už jsem věděl, že se blížíme cílové bráně. Tak jsem začal finišovat. Ale ouha, ono to ještě nebylo poslední proběhnutí. Běželo se dál, ještě 1km. No nemusím asi ani psát, že to bylo totální peklo. Poslední síly jsem před chvíli vydal a měl jsem toho tedy už plné kecky. Ale přesto jsem alespoň posledních 100m trochu zrychlil. Uaa, čas 50:42. No nic 50 minut jsem neprolomil. No aspoň osobák jsem si skoro o 2 minuty vylepšil. Ale s trochou plánování, lepším koridorem, funkčními stopkami a trochou tréninku to musím příště hravě zvládnout. Navíc nebyl to běh úplně na krev a o hubu jako při WRP, kde jsem poslední 2km cítil, že na mě jdou už mdloby. Po proběhnutí bránou jsme šli v špalíru. Postupně jsme odevzdali čipy, na krku nám přistály medaile, dostali cílový balíček (750ml ISO drinku, 750 ml neperlivé Mattoni sport, energy čokoládu) a mohli si nabrat banány. Všechno proběhlo velmi rychle, plynule a organizovaně. Kdo chtěl mohl zajít na masáž. Já už jsem se raději vydal směr domov. Když jsem se dobelhal k eskalátorům metra, tak jsem si potvrdil původní podezření, že by ta mikina přeci jen přišla vhod. **Co se mi líbilo? ** - atmosféra noční Prahy - masy diváků, kteří fandili (mnohem víc než při WRP, které se většinu doby běželo trochu odlehlejší částí) - několik živých kapel - to byla naprostá bomba, obzlášť skvělá byla orchestra, která hned na začátku tratě bubnovala jako o život, neskutečná nakopávačka - trasa - sice to kličkování působí na první pohled trochu zmateně, ale má své odpodstatnění - hned několikrát si poslechnete všechny kapely :) - organizace v cíli, všechno proběhlo rychle, každý dostal, co potřeboval… žádný kolaps jako v případě WRP **Co se mi nelíbilo? ** - start, ale to asi na těchto “masovkách” nemůže být o moc lepší Celkový dojem: Velice pozitivní. Oproti WRP tu bylo znát, že se tu i závodí (obzvlášť při pohledu na černoušky a jejich motorizovaný doprovod). Organizace na vysoké úrovni. Atmosféra perfektní. Noční panorama Prahy snad není ani potřeba popisovat. Za rok jsem tam zase. A možná už i dříve na jarním 1/2maratonu a maratonu. PIM závody dělat umí. WRP za návštěvu také stojí (hlavně kvůli doprovodným akcím), ale tohle bylo o třídu lepší.

Comments

Marek Šťastný: Parádní report / výkon… respekt ;-)