Cesta do USA

Na tuhle cestu jsem se celkem tesil, jelikoz jsem byl nejdal zatim v Chorvatsku a to vzdy pouze po zemi. Kazda cesta zacina otravnym balenim. Za ocean jsme si mohli vzit maximalne 30kg veci ve dvou kufrech, coz neni vzhledem k delce pobytu zrovna mnoho. Prvni zastavka: Praha. Ceska Republika se s nami chtela rozloucit stylove a to tak ze se v ono pondeli promenila na zhnouci vyhen. Vcelku jsem se tesil az nas Helsinki trochu schladej. Na Ruzyni slo vsechno jako na dratkach a to i diky online checkinu. Akorat to louceni bylo takove, no, smutne. Trochu nahnaho jsem mel akorat pri vazeni kufru. Preci jen osobni vaha ma jiste limity ohledne presnosti. Dal uz jenom rentgen, prochazka terminalem a nasednuti do letadla. To bylo relativne male, asi tak pro 150 lidi. Obavy se preklopily v realitu, mista na nohy tam bylo velice velice malo. Start byl paradni, to ohromne zrychleni na par metrech a nasledne odlepeni od zeme je proste uzasny. Meli jsme stesti a tak se pulka cesty odehravala v hustych mracich a paradnich turbolencich. V zbyle hodine nam rychle roznesli pseudojidlo a slo se na pristani. Celkem to byla solidni slupka, v Chicago to bylo mnohem hladsi. V 11 vecer jsme meli uz jen jediny cil a to najit misto na letisti, kde se pokusime o spanek. Nejlepe nakonec vypadal odlehly detsky koutek. Trosku jsem jim tam rozebral 3 kresilka a udelal si z toho takovou postel. Pohodlne to celkem bylo, ale potiz byla s teplotou. To schlazeni bylo o dost vetsi nez jsme si prali. Vic nez 3 hodiny jsem rozhodne nenaspal. Druhy den jsme meli asi tak 5 hodin casu a tak jsme dali veci do uschovny a podnikli vylet do centra. Tam jsme to spis jenom tak probehli, dali lehkou snidani a jeli zpet na letiste. Nicmene urcite se cesta vyplatila. Kdyz jsme se dostali zpet, tak uz ohlasovali ze mame jit na gate, coz bylo celkem divne vzhledem k velkemu casovemu predstihu. Nicmene pochopili jsme proc. Do letadla, ktere smeruje do statu vas totiz nepusteji jen tak. Neprijemna slecna tam na me asi 15 minut palila jednu otazku za druhou. Nejvice ji zajimalo, kde jsem kupoval kufry, jak je mam dlouho, kdy jsem je balil, zda jsem je mel stale u sebe atd. Smerovala k tomu, zda mi nekdo neco nepodstrcil. Stejne otazky padly ohledne elektroniky. Chtela videt vsechny dokumenty a faktury. Celkem jsem se tam z toho orosil. Bara mela to stesti ze vyhrala poukazku na druhe a dukladnejsi kolo prohlidky. Za plentou se musela svliknout, doslo na lehke osahani a jako bonus ji kompletne prerovnali vsechny veci co mela u sebe. Takze jsme tam stravili vlastne celkem dost casu. Samotny let pres ocean byl desne dlouhy (9 hodin) a nudny. Alespon tam bylo o pid vice mista na nohy a mohl jsem se kochat vyhledem z okenka. Jidlo a obsluha celkem usla. Take jsme nafasovali dalsi 2 formulare (homeland security a border patrol). Fakt jsem se tesil, co nas jeste pred vstupem do USA bude cekat. Nastesti stacilo uz jen vystat hodinovou frontu, dat otisky a nechat se vyfotit. Zadne dalsi otazky uz nepadly a dokonce ani obligatni: “Welcome to the United States, sir”. Ale i tak jsem si prvni nadechnuti cerstveho vzduchu pred O’Hare uzil. :) Dalsim questem bylo najit autobus do Milwaukee, coz bylo pomerne snadne. Ridic byl prijemny, co se to deje? Navic hned se s nama dalo do reci par uplne cizich amiku. Jeden nich zrovna dostudoval na MSOE, tak jsme hned dostali znacnou davku informaci nejen o skole. Po cca 2h dalnice jsme dojeli az do Milwaukee, kde nas vyzvednul kamarad kamarada Honzy (americano-polak), ktery v Milwaukee uz delsi dobu zije a zavezl nas primo pred skolu. Tam uz na nas cekali, hodili jsme veci do pokoju a sli na veceri. Jake jsou prvni dojmy? Lidi jsou neskutecne mili. Je uplne bezne, ze se dva neznami lide daji pri ceste nekam hned do reci. Nebo staci si stoupnout na ulici, tvarit se trochu zmatene a hned se vas nekdo zepta, jestli nepotrebujete pomoct. V obchodech nejsou neprijemni prodavaci typu: “Hledate neco nebo to tu jenom oblejzate?”, ale spis: “Podivejte, mame tu spousty zajimavych veci tamhle a tamhle, jmenuju se Tom a pokud neco budete potrebovat, tak mi reknete”. Mesto je samozrejme uplne jine nez treba Praha. Ulice jsou hrozne siroke. Cele mesto je jedna obrovska mrizka. Rozlohou je mnohem vetsi nez Praha. Bohuzel tu ale muzete prakticky zapomenout na mestskou hromadnou dopravu. Ta je neskutecne zoufala a tvori ji jen autobusy. Nastesti je skola hned v centru a vse je v dochazkove vzdalenosti vcetne paradniho jezera, ktere spis vypada jako more. Navic vsichni tu maji auto a radi vas nekam hodej. Ceny jsou tu u jidla asi tak o 40% drazsi. Elektronika je zas mnohem lacinejsi. Fast foody stojej stejne jako u nas. Na MSOE jezdi cesi uz mnoho let a tak tu vznikla takova pekna tradice, ze si predavaji veci, ktere pri odjezdu uz nepotrebuji. A za ty roky se jich nahromadilo uz opravdu hodne. Kdyz jsme to vsechno rozbalovali, tak to bylo jako o vanocich. Celkem slusne jsme tak dovybavili pokoje, ktere mame mimochodem jenom sami pro sebe. :) Myslim ze amerika je pro prvni exchange naprosto idealni. Lide jsou mili, se vsim pomuzou a pritom prostredi neni zas tak extremne odlisne od toho, co mame v Evrope. Priste pridam i fotky a mozna i diakritiku. Bez laptopu to moc nejde. :)

Comments

Michal: Jsi frajer! Dneska ti teda asi projedu celý blog. Fakt to zahraniční studium žeru. Až se otevřou přihlášky, tak si podám žádost

nat: fandim ti, nectu to, hltam to! a hrozne me vsechno zajima, takze urcite pis dal <333

geok: Jen tak dál, víc a houšť.

Steve: Hezký cestopis, pokud by se někdo chtěl vydat do USA, tak doporučuji sledovat web http://www.letenkydousa.cz/ , na kterém se občas objeví nějaká akční letenka. Kdo by nechtěl letět do USA za levno?