Všechny články

Barrack a já

Jakožto mírný nadšenec do politiky jsem se rozhodl využít pěkného dne, podniknout cestu na Pražský hrad a poslechnout si nejmocnějšího muže, co zamýšlí s naší planetou. Projev měl začít v 10:00, přičemž do Prahy jsem se dostal v 7:45. Člověk by si pomyslel, že časový náskok více jak 2 hodiny by měl být dostatečný, ale to byl omyl. První zádrhel přišel ve stanici Malostranská, kde stály 3 tramvaje za sebou. Říkám si, bezva, to mám ale kliku, zrovna jsem zastihnul svůj spoj. Jako blb dobíhám tramvaj, která je narvaná k prasknutí. Není šance se dostat dovnitř, no což, počkám si na další. Na 15. pokus tramvaj úspěšně zavírá dveře, ale nejede, co se děje? To nikdo netuší. Čas plyne a tramvaje stále stojí. Asi po 12 minutách, kdy už většina namačkaných lidí omdlévá, řidič opět otvírá dveře a nastává zajímavá situace. Lidé ztrácí nervy, a tak pořád někdo vystupuje, přičemž „nováčci“ vylézající z metra slavnostně dobíhají k tramvajím a zabírají poslední volná místa (asi tak jako já před 15 minutami). Japončíci hledají spásu v mobilech a integrované GPS navigaci. Tramvaje dál stojí. Lidé začínají panikařit, netuší co se děje, a tak se obrací na příslušníky. Prý trasu blokují demonstranti, které následně vystřídá uzavírka, kvůli projížděcí americké koloně. Na hrad se navíc nedá dostat ani pěšky. Nejvíc na nervy jsou cizinci, kteří vůbec jsou ještě víc mimo jak češi, protože jim na jejich otázky není schopen vesnický policista odpovědět. Během douhé chvíle si otvírám internet v mobilu a na serveru novinky.cz se dočítám o tom, že Hradčanské náměstí se zaplnilo už po sedmé hodině. No, to mi na náladě moc nepřidalo. Poslední nadějí je tedy čekat připraven a doufat. Po 50 minutách! projíždí ulicí v dohledu prezidentská kolona, což dává všem (v té chvíli už stovky lidí) jasný signál, že se tramvaje konečně rozjedou, a tak následuje opět tvrdá mačkanice a 50x pískající dveře (mimochodem, po zaznění tónu, že tramvaj pojede, polovina lidí radostně tleská a hlučí). Naštěstí jsem se udržel v první várce a v 8:55 si to svištíme s ostatními na hrad. Tramvaj už projíždí další 3 zastávky (jinak by to bylo jako 3x rozkládat a skládat pěkné složitý 3D puzzlíky) a všechny veze do vysněné stanice Pohořelec. Po otevření dveří se cca polovina lidí normálně nestydatě rozběhne a běží směrem k Hradčanskému náměstí. Po hodině tvrdnutí v tramvaji jsem se nechal unést davem, páč jsem nechtěl to vše trpět pro nic za nic. Po doběhnutí před propouštěcí stanoviště se však naplnily nejhorší obavy. Fronta jak na banány. Spíše to vypadalo jak dav diváku sledující malou kapelu. Na hodinách 9:10 a v sobě mám totální pocit zoufalství. Dav se posunuje rychlostí půlkrůček za 5 minut. Navíc tam stále přednostně proudí lidé s pozvánkami. Masa byla tak namačkaná, že jsem se nemohl už ani podrbat na nose. No, nebudu to protahovat. V 9:50 procházím bezpečnostním rámem, jsem prohledán a vpuštěn. Nejspíš jsem si po východu ze stanoviště spletl cestu a v tom chaosu jsem tak nějak vmísil do koridoru, který ústil až téměř před pódium (asi V.I.P. zóna?). Že by odměna za mojí vytrvalost? Jinak v 10:00 se stanoviště úplně uzavřely (přeplněné náměstí) a lidé měli smůlu, to bylo tedy o chlup. Teď už jen všichni netrpělivě vyhlížejí rodinu Obama. Těsně před desátou ještě na scénu přichází Topolánek a Klaus, což se neobejde bez lehčího hvízdotu. Pak ale zazní hlas: „Přichází prezident USA Barrack Obama a Michelle Obamová („ová“ - fuj)“ a lidi je přivítají bouřlivým potleskem, na což prezidentský pár reaguje širokými usměvy. Atmosféra byla hned od začátku skvělá a samotný projev byl nad očekávání dorbý. To že Obama věnuje třetinu projevu ČR, vyvolá u diváku jednu vlnu potlesku za druhou. Ale ani pasáže věnované ekologii, jaderným zbraním a světovému sjednocování, nenechaly obecenstvo chladným. Barrack zanechal obrovský dojem a také skvěle zviditelnil naší malou zemičku, což je obrovsky důležité. Dvouhodinové útrapy byly dostatečně vykompenzovány touto pompézní akcí.

Zveřejněno 6. Dubna, 2009