Angličtina po 5 měsících

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou si z ročního pobytu tady odvezu, je angličtina (možná ta nejdůležitější?). Už jsem tu o ní jednou psal hned týden od příjezdu. Po těch téměř 5 měsících se celkem lecos změnilo. Jazyky mě nikdy moc nebavily a ani mi nešly (důkazem budiž to, že žbrblám i v češtině). Trochu se to zlomilo v posledních ročnících na gymplu, když u nás začali vyučovat i rodilí mluvčí. Poprvé se dostavil takový ten pěkný pocit po tom, co s někým, kdo neumí ani slovo česky, úspěšně prohodíte pár vět. Dost podobné tomu, jako když se u nějaké úlohy doberete správného výsledku. Ovšem při programování/počítání příkladu nemáte tep 160 a lehké závratě. Opravdu závidím  lidem, kteří nemají problém si úspěšně popovídat v cizím jazyce a to i přesto, že znají dohromady 100 slov.

Motivace se pak navýšila i tím, že mě přestalo bavit čekání na titulky a zjištění, že českým překladem se dodrbe prakticky každý film (aneb půlka hlášek je nenávratně pryč). Navíc svět počítačů a internetu je na angličtinu také celkem zatížený. Ale to je pořád jenom plavání v 50cm hlubokém bazéně, kdy se můžete po té, co se unavíte (či vás to omrzí), na to vykašlat. Nu a tady vás konečně hodí do hluboké vody. Co si nevyřídíte, to nemáte. O co si neřeknete, to nedostanete (V prvních dnech se celkem šiklo, že tu funguje i samooblužná menza :-)). A snad co vás nejvíce nasere (promiňtě ten výraz) je to, když máte nějakou prima vtipnou poznámku, po které by se smíchy rozbrečeli všichni v okolí 20 metrů, ale nevíte jak to zformulovat a tak jenom mlčky polknete, sklopíte oči do země a dále zastáváte roli výtečného posluchače. Či ještě lépe - dáte to sice v duchu dohromady, ale zabralo vám to tolik času, že už je momentum v háji. Aneb tohle je opravdu efektivní způsob, jak se naučit jiný jazyk - mít silnou motivaci. Každým týdnem se přirozeně zlepšujute po všech stránkách. Snad nejrychleji v poslouchání, protože to je to co nejvíce praktikujete. Společně s tím se skoro stejně zlepšuje i schopnost mluvení, protože můžete ihned odpapouškovat naposlouchané fráze.

Ona běžná konverzace je pořád o tom samém - Jak se máš? Co děláš? Jak jde škola? Jdeš na oběd? Co děláš večer? … čímž si vybudujete takové jádro, na které pak už jenom nabalujete další témata. No a tak si postupně povídáte více a více, začnete tam střílet vedlejší věty, nemožné podmínky, zapomenuté časy a nakonec si ani nevšimnete toho, že to celé probíhalo v jiném jazyce. A s každým dalším rozhovorem postupně odpadá tréma a nepříjemné pocity. Přiznám se, že jako těžkému trémistovi mi trvalo snad 3 měsíce než jsem odboural úplně veškerou nervozitu (mimochodem alkohol to umí odbourat ihned, ale to by se tu člověk nedoplatil). A v jakém jazyce po 5 měsících přemýšlím? Těžko si to nějak čárkovat, ale asi tak na střídačku, někdy v podivném mixu naráz. Když čtu/píšu/komunikuju v jednom či druhém, tak je to dané. Překládání v reálném čase u mě vůbec nefunguje (fakt nechápu tlumočníky). Zajímavé bylo, když na mě v lehce (no možná i trochu více) podroušeném stavu ten samý (taky v náladě) člověk mluvil chvílemi česky a chvílemi anglicky.

Poprvé v životě jsem opakovaně nerozuměl dokonce i té češtině. A co namotivuje úplně nejvíce? Když vás někdo přímo pochválí - to je mimochodem jedna z těch dobrých vlastností američanů - nebojí se pochválit sami sebe ale i ostatní. Což je docela dobrý konstrast s českou povahou, kdy i šikovní a chytří lidé ztroskotají na tom, že jsou přehnaně skromní, nikam se přece nebudou cpát a on si jich pak někdo určitě sám všimne. Navíc tady panuje velká tolerance k tomu, že angličtina není váš první jazyk a nikdo si z vás kvůli tomu utahovat nebude. No dobře bude - terčem občasných žertů se stanete až u kamarádů. Na druhou stranu neznám lepší způsob, jak si pak takovou chybu důsledně zapamatovat. :-) A co se týče psaní, tak jsem došel k tomu, že jediným lékem je začít mnohem více číst knížky. Přijde mi, že sledováním filmů či i mluvením, si v tomhle už moc nepomůžu. A co je na tom všem nejlepší? Vždycky je co zlepšovat…