Angličtina

Konečně jsem dostal od školy notebook (btw docela pěkný - EliteBook 8560w) a tak se můžu s chutí pustit do psaní. Měl jsem už nakročeno na další rozsáhlý článek. Nakonec ale zvolím jinou strategii - psát kratší výplody, za to ale minimálně 3x týdně. První dny pobytu nelze charakterizovat lépe než slovem: “Šok”. Šok, který se nesl hned na několika rovinách. Ta největší a nejobávánější byla rovina jazyková. I když člověk stráví učením se angličtiny většinu svého života, sjede stovky filmů a seriálů, přečte několik knížek, snad tisíce stran internetu a manuálů a dokonce i má tu možnost mít poblíž rodilého mluvčího, stejně to šok je. Najednou jedinou věcí v češtině, kterou máte kolem sebe, je vaše jméno a pokud máte štěstí jako já, tak si s ním užijte navíc spoustu zábavy. :) Nicméně abych zas nestrašil. Většině lidí je velmi dobře rozumět a pokud něco nechytíte, tak vám za “What please?” nikdo hlavu neutrhne. Naopak, lidé jsou tu opravdu velice milí. Co mě celkem překvapilo, jsou afroameričani, kteří mluví něčím, co se angličtině podobá jenom hodně vzdáleně. Tedy není to obecné pravidlo, ale pokud se nesnaží, tak je to celkem horor. Viz soused na patře, kterému jsem z 10min rozhovoru s naším RA (student, který má na starost patro) rozuměl pořádně asi tak 3 věty. Vtipné bylo také setkání s údržbáři, kteří chtěli, abychom si přestěhovali zbytek czech stuff. Nejdřív jsem si dle síly jejich bušení na dveře myslel, že jsem někde něco zapálil, ale nakonec jsme se dorozumět dokázali. Další poněkuď novou situací je skupinová koverzace. Už to není jenom one-to-one, ale třeba skupinka 6 amíků + vy. Ti už samozřejmě neberou na vás žádné ohledy a stíhat všechno a všechny je úplně jiná liga. Navíc moc dobře by nepůsobilo jenom mlčet a tak je potřeba občas taky něco prohodit, což nebývá ve zcela novém prostředí s prakticky úplně cizími lidmi lehké ani v češtině. :) Hodně pozitivní zkušeností v tomhle ohledu byla první house-party, na kterou nás pozval jeden z amerických studentů, kterého znám už z Prahy. Za prvé to už většinou byli lidé kolem 21-25 let, kteří mají společnou historii a né jen vyplašení freshmani, kteří zatím tvoří 95% již nastěhovaných studentů a za druhé, no, byla tam spousta (nejen) piva. A jak známo, alkohol je nejlepší icebreaker. Navíc stále s sebou nosím žolíka v rukávu a to téma: “Jsem exot z Evropy…”. To nezklame nikdy. :-) Jinak alkohol, pivo a drinking games si určitě již brzo vyslouží článek vlastní. Abych to shrnul. To co mi za poslední roky hodně chybělo, byla aktivní angličtina. Člověk sice může dobře rozumět filmům, článkům a seriálům, ale úplně něco jiného je všechny ty fráze používat. Začíná se od píky, hlavně mluvit rychle, plynule, easy english, kašlat na gramatiku, používat fráze, co zaslechnete třeba předchozí den a soustředit se hlavně na výslovnost. A taky je potřeba začít myslet anglicky. Přemýšlet o tom, jak by se to a to přeložilo z češtiny je cesta, která nikam nevede. Už i po tom týdnu pozoruji zlepšení a to hlavně po stránce sebevědomí. Když jsme prvně přijeli do kampusu, tak nikdo nechtěl být ten první, co se bude ptát. A po týdnu? Už kolem sebe rozhazuji otázky po desítkách. Nic jiného vám ani nezbyde. Tak trochu se totiž ocitnete v roli 6 letého dítěte, které vůbec netuší, co to sakra kolem je za svět. :-)