Americký fotbal

Tady jenom fotbal. Tomu našemu nadávají slovem “soccer”. Pokud tu strávíte více času je téměř nemožné s ním nepřijít do kontaktu. Fotbal je jeden ze základů americké kultury a ignorovat ho je asi stejné jako si v ČR nedat pivo. Stejně tak jako nemůžete poznat do hloubky jakoukoliv kulturu bez toho, aniž byste se naučili alespoň základy jejího jazyka, v USA si k tomu ještě přidejte nutnost vědět co je to touchdown, quarterback či Packers. :)

A. Rodgers (QB Packers)

To že tu jsou sporty mnohem více prorostlé do všech stupňů školního systému a i mimo něj, jsem tu už jednou naznačil.  Jedna z velice oblíbených otázek tudíž je: “Co jsi hrál na střední?”. Na což se mi celkem blbě odpovídá, jelikož na našich středních žádné sportovní týmy nemáme, ba co víc dokonce ani na vysokých školách. Máme jenom veřejné oddíly/kluby, které jsou na pokraji krachu, protože jsou 100% závislé na skomírajícím státu a sponzorech. Už se nedivím tomu, kde se berou ty úspěchy USA na olympiádách - sport tu má úplně jinou podporu. Ale zpět k fotbalu. Tady ve Wisconsinu se vše kolem točí kolem 2 týmů. Prvním z nich je University of Wisconsin Badgers, což je college tým v Madisonu a druhý** Green Bay Packers**, který hraje NFL (národní fotbalová liga). Oba týmy jsou neskutečně populární, obzvláště Packers. Oba týmy mají stadiony s kapacitou přes 80 000, které jsou každý zápas vyprodané. U Badgers se s trochou snahy lístek vždy nějak rozumně sehnat dá. U Packers je to už skoro nemožné - na sezóní vstupenky mají čekací listinu, ve které přijdete na řadu až za 40 let. Nezřídka už novorezenci dostávají zápis na tento waitlist jako dárek. Jak vypadá hrací den? Každý druhý člověk je buď v červeném (sobota - Badgers) a nebo zeleném (neděle - Packers). Nedílnou součástí je předzápasový tailgate, kdy lidé přijedou na zápas už ráno, na parkovišti narazí sudy, rozbalí lehátka a grily a hrají různé hry. Alternativou jsou house party a pak i klasické bary. Kdo se nedostane na stadion, ani na parkoviště (i na něj se u Packers prodávají lístky, které začínají na $50), tak se dívá klasicky v televizi. I college fotbal běží na ESPN. Sehnal jsem lístek na poslední domácí zápas Badgers v Madisonu. Madison je poměrně malé město a tak je opravdu nepřehlédnutelné, když je hrací den. Všichni v červeném, přeplněné zahrádky, jedna house party vedle druhé, zaplněná parkoviště grilujícími lidmi a všichni mají skvělou náladu. Samotný stadion je ohromný a atmosféra neskutečná. Kromě 82 500 lidí v červeném je na stadionu i orchestr, roztleskávačky či pobíhající maskot.

Moje fotka z Badgers vs Ohio State

Byl jsem ve studentské sekci, což je ta nejživější část stadionu (celý zápas se stojí a fandí). Mají spoustu naučených pokřiků, choreografií či písniček. Z toho nejzajímavější a nejslavnější je tradiční Jump Around po třetí čtvrtině, kdy celý stadion včetně hráčů začne skákat na písničku Jump Around od House of Pain. Takhle to vypadá. Další parádičkou je mexická vlna, která různě mění rychlosti, či se vytvoří i na více místech současně a pak se srazí. A vůbec když začne celý stadion křičet na soupeřovu chybu “You fucked up!” nebo na povel “Get loud!” vydává každý maximální hluk, tak z toho běhá mráz po zádech. http://www.youtube.com/watch?v=WORN096fRLs

A tady jsem si natočil první touchdown

A samotný sport? Mám ho postupně rád víc a víc. Chce to pořádně pochopit pravidla, jelikož jsou docela komplexní a bez jejich znalosti vás to bavit ani nemůže. S naším fotbalem ho nemá  cenu srovnávat. Na tom americkém se mi líbí třeba to, že hra je hodně taktická a nabízí spoustu možností a taky to že tvrdé srážení k zemi je podstata hry, po které nenásleduje 10 minutové brečení na trávníku. Na druhou stranu je hodně přerušovaný (mnohem více než třeba i hokej), což se při sledování v televizi rovná shlédnutí tak 1000 reklam. Na stadionu jsou naopak ty pauzy naprosto super. Co je však na fotbale tady úplně nejlepší je chování fanoušků. Zatímco u nás si na větším zápase typu Sparta-Slavia připadáte jako ve válečné zóně, kde lidé kolem sebe zapalují věci, hází petardy, řežou se do krve, nad hlavami vám léta vrtulník a ulice jsou plné těžkooděnců, tak tady se lidé jednoduše jenom baví, tancují, zpívají, pokřikují a i když se prohraje, tak v klidu odejdou domů. Tak nějak jsem si vždycky představoval, že by to mělo vypadat. Nikoliv ty šílené pozápasové záběry z pražského metra…