A měsíc je pryč

Dnes je tomu přesně 1 měsíc, kdy jsme se na O’Hare poprvé nadechli amerického vzduchu. A bylo to takové malé vítězství po všem tom čekání, vyplňování dokumentů, stání ve frontách a odpovídání na otázky. Nemluvě o tom, co ještě předcházelo samotné cestě.

“Jak se ti tu líbí?” - to je otázka, kterou slýchám prakticky pokaždé, když potkám někoho nového. Vždycky můžu upřímně říct, že hrozně moc. (Na čež mi můj můj mentor odpověděl: “Počkej až začne zima!”). Druhá častá otázka je: “Budeš se vracet zpět?”. Na první pohled je odpověď velmi snadná - “Ano, vrátit se musím.” Nicméně nebude se mi ani trochu chtít, to už vím teď. Když překonáte počáteční šok z prostředí, kde je vše v jiném jazyce, tak to tu zas tolik odlišné od Evropy není. Je to spíš o takových malých drobnostech - všechno je velmi podobné, jenom trochu jiné. Jiná, ale podobná auta. Jiné, ale podobné supermarkety. Jiné, ale podobné fast foody… Zatím nemám moc velký přehled, jak to vypadá jinde, takže může být můj pohled příliš optimistický. Přeci jen jsem drtivou většinu času v downtownu, obklopen víceméně jenom studenty, nečtu/nevím o  zprávách typu: “kdo kde kolik rozkradl” a ani toho učení zatím moc nebylo (což dnešním dnem definitvně pominulo). Navíc tu odpadly takové ty klasické stresory jako placení nájmů/složenek/jídla, zácpy u Prahy, přeplněné autobusy/tramvaje či agresivní řidiči. Tady vše probíhá v takovém pohodovém tempu a jedinou mojí starostí je jestli jít na večeři v 5 nebo až v 6. Další věcí bez které by to nebylo ono, jsou lidi. Poznávání nových tvářích je mnohem jednoduší (i přes částečnou jazykovou bariéru) než u nás a to díky odlišné mentalitě a i spoustě příležitostem (akcím). Navíc taky tu máme fajn sestavu lidí na patře, což je asi vůbec to nejdůležitější, jelikož s těmi se potkáváte neustále. A třetí důležitou věcí v tomhle ohledu byl Tayler (kterého známe z Prahy), který nás hned první týden vytáhl na house party a od té doby jsem byli i na 3 dalších, takže známe i spoustu seniorů (poslední ročník vejšky) a řekněme ten divočejší způsob zábavy. :-) Když to shrnu, tak jsem teď neskutečně rád, že mi ten Singapur nevyšel a jsem tady. Amerika je rozhodně nejlepší destinace pro první dlouhodobější život mimo Evropu. Je to velice podobné jako doma,  nejsnáze se tu domluvíte (přeci jen americká angličtina je pro většinu lidí srozumitelnější než britská, či nedejbože nějaká lámaná asijská), kulturní šok je minimální (vyznáváme podobné hodnoty a principy) a prostředí je už ze své podstaty velice přátelské, co se cizinců týče (a nás evropanů obzvláště). Vzkaz pro studenty (nejen) ČVUT: Nyní začíná další kolo přihlášek výjezdů pro 2013/14, tak nebuďte líní, zapomeňte na všechny “ale” a jděte do toho. Vyplatí se to. Rok učete jako voda…