Mentoring
Naše škola není jenom o hákování přednášek a zničených víkendech kvůli nedělním deadlinům. Bohužel pokud aktivně nepátráte kolem, tak tím se může stát vaše zkušenost s ČVUT kompletní. O zahraničních výjezdech už znova psát nebudu, o těch jste se už asi dozvěděli i více než byste chtěli. :-) Dneska vám povím jinou pohádku, tu o Programu Mentoring (odnož http://www.kariernicentrum.cz). O co jde? Škola má zaháčkované desítky úspěšných lidí z českých a zahraničních firem z oblastí jako IT, stavebnictví, doprava, výzkum či finance.
Typicky se jedná o vysoce postavené manažery zahraničních poboček či ředitele menších firem. A tito lidé se rozhodli, že se dobrovolně podělí o své know-how se studenty! Prvním krokem je si některého z nich vybrat. Já jsem si před rokem zvolil Sentu Čermákovou ze společnosti Hewlett-Packard aneb toho úplně nejžádanější mentora z celého programu (kdo si udělá menší průzkum, tak se snadno dozví proč). Říkal jsem si, že nemám co ztratit a tak provedu takový “moonshot”. :-) Popravdě nevěděl jsem zprvu co od toho přesně čekat a tomu odpovídala i moje (ne)příprava. Po snad 30 minutovém telefonátu se Sentou jsem se cítil jako po zaběhnutí 12km, v čase pod jednu hodinu a uprostřed horkého léta. Jedna krize za druhou a lehké mdloby v cíli.
Bylo mi jasné, že by se musel stát zázrak, abych dostal přednost před dalšími 7 soupeři. Ach to volání po telefonu. Už jsem se naučil si po něm objednat pizzu, ale kdo se pokusí ze mě dostat něco jiného než jméno a adresu, tak se zlou potáže. Potřeboval bych něco ve stylu: “Smysluplně o_dpovídáme v reálném čase 101_”. A tak jsem se pokusil situaci zachránit ještě follow-up emailem. A ono to vyšlo! Ukázalo se, že jsem byl jediný, kdo si dovolil drze využít předhozenou emailovou adresu a opravdu mě to nakonec posunulo na postupovou pozici. Toto byla hned první udělená lekce - Nebojte se pochválit a hlasitě se ozvat! Nikdo jiný to za vás neudělá. Mimochodem výběrové řízení probíhá převážně ve stylu 1:1 - můžete se ucházet jen o jednoho mentora a každý mentor si může vybrat jen jednoho studenta. O to víc je potřeba se snažit.
A co se děje dále? To už je věcí domluvy. Se Sentou jsme společně sestavili program schůzek a témat, která mě zajímají. Začalo to vzájemným představením a objasněním životních cílů, principů, hrdinů a hodnot. Poté následovala témata jako život ve velké korporaci, kariérní plán v různých časových horizontech či studium v zahraničí a kulturní rozdíly. Naplánovaného jsme toho měli opravdu hodně, ale bohužel jsme značnou část nestihli, jelikož se mi do toho nešťastně připletl odlet do Ameriky. :-) Kromě živých schůzek jsem musel značnou porci času věnovat i vydatným domácím úkolům typu přečíst knížku a napsat její shrnutí, či předělat životopis (btw všechno čtení/psaní pouze v angličtině).
Taky jsem měl možnost navštívit vyhlášení Manažera Roku 2012, kde se dala potkat spousta zajímavých lidí. Jsem si poměrně jistý, že jako jediný z hostů jsem tam dorazil tramvají. Škoda že jsem v té době už neměl přečteno Never Eat Alone a trochu více sebevědomí. Propálil jsem tak brilantní networkingovou příležitost. Aneb tichý hoch, co v koutě stál a na špičky svých bot hleděl. A taky se mimochodem výborně najedl. :-) Abych to uzavřel, se Sentou jsem i nadále v kontaktu a mám tak pořád k dispozici zdroj jedinečných nápadů, informací a morální podpory. Mentoring pro mě byl a stále je ohromným přínosem. A proč o tom všem píšu zrovna teď? Probíhá podávání přihlášek! Be proactive!